Jsem obyčejná holka, která sdílí svůj domov se svými čtyřnohými parťáky. Momentálně se mnou žijí kočky Bettynka, Miluška, Honzík. Do nedávna se mnou žil i handicapovaný kocour Bertík, který však v dubnu 2026 svůj boj prohrál, předtím ještě postižený kocour Lojzík, či fenka Bětuška, která umřela v téměř 16. letech po ročním boji s rakovinou.

Právě zvířata mě naučila trpělivosti, vytrvalosti a tomu, že i přes různé překážky má smysl jít dál. Když člověk vidí, kolik síly dokáže mít i zvíře, které to nemá v životě jednoduché, je to obrovská motivace.

K tvoření jsem měla blízko už od dětství. Háčkovat mě naučila babička, později jsem se naučila vyšívat a plést. Dodnes si pamatuju svůj první dvoubarevný svetr, který jsem si upletla v rámci rodinné výchovy na Základní škole – nebyl dokonalý, ale byl můj, a právě proto jsem ho nosila dlouho.

K šití jsem se dostala později. Svůj první šicí stroj jsem dostala k 25. narozeninám – starou šlapací Minervu. První výrobek byl obyčejný batoh.. žádná zpevněná záda, vyměkčené uši... ale fungoval :D  Postupně jsem zkoušela šít různé věci – oblečení, čepice, mikiny nebo bundy. Nakonec se ale mojí největší radostí staly právě batohy, kabelky a tašky. Baví mě, že každý kus může být jiný a že může vzniknout něco praktického a zároveň osobního.

Suzi handmade pro mě není jen koníček. Je to způsob, jak dělat radost ostatním a zároveň získat prostředky na veterinární péči o své chlupáče.

Každý výrobek, který ode mě odchází, je šitý s myšlenkou, že bude někomu dlouho dobře sloužit a dělat radost. A pokud tím zároveň pomůže i jednomu malému kočičímu bojovníkovi, má to pro mě ještě větší smysl.

Máte vlastní představu? Stačí mi napsat a ráda vám ušiji originál na přání.